Olomouci dnes zcela reálně hrozí, že se od příštího roku stane největším městem v České republice bez nabídky sdílených kol. Jistě, sdílená kola nebyla po drtivou část dějin Olomouce žádnou samozřejmostí, na druhou stranu v době, kdy se v našich městech všemožně snažíme nabízet lidem rozumnou alternativu k individuální automobilové dopravě a cyklodopravu, stejně jako pěší, podporujeme, to zase tak nedůležitá služba rozhodně není. Tohle téma má v našich reálných podmínkách mnoho různých aspektů a vrstev, a odpověď na otázku podpory sdílené mobility a její formy není ani trochu jednoduchá.

Zásadní je hned na začátku si říct, že si město musí samo definovat, co přesně chce a jakou cestou chce jít. Teprve podle tohoto základního postoje pak má dále buď jednat se stávajícími provozovateli a snažit se je tady udržet, nebo do města přivést provozovatele jiné, nebo zvolit radikálně jiné řešení.

Olomouc byla jedním z prvních měst, kde nabídka sdílených kol začínala (Rekola zahájila provoz v zimě 2018). Jakési zkušenosti tedy už máme. Pro koho jsou sdílená kola důležitá? Podle dosavadních zkušeností z Olomouce je hodně využívají studenti a návštěvníci města, o něco méně pak samotní Olomoučané. Jde například o lidi, kteří nechtějí při pojíždění po městě přijít o své soukromé drahé kolo, a tak si raději vypůjčí to sdílené. Zároveň je třeba si přiznat, že nemáme k dispozici žádná pevná data, které by potvrzovala například obecně sdílený pocit, že kola jsou konkurencí MHD. Spíše bych řekl, že kola mohou být k MHD vhodným doplňkem.

Dotace, které nyní společnost, provozující sdílená kola, po jednotlivých městech na své podnikání požaduje, v každém případě poškozují a deformují trh. Principiálně je to zcela jasné – proč platit z veřejných peněz soukromníkovi něco, co je výdělečným byznysem? Většina měst ale tuto situaci akceptuje a platí. Pokud je tedy dnes Olomouc jako město jediná či téměř jediná, kdo platit nechce, nelze se provozovatelům tak úplně divit, že u nás chtějí se svým podnikáním skončit.

Jaká je ekonomická stránka věci? Olomouc za provoz sdílených kol doposud neplatila. To ale vůbec neznamená, že by do tohoto segmentu neinvestovala, právě naopak. V minulosti město do nefinanční podpory sdílené mobility a obecně cyklodopravy investovalo opravdu hodně prostředků. Kromě budování cyklostezek, cyklopruhů, a bohaté sítě cyklostojanů město realizovalo kampaně na podporu využívání kol, ve spolupráci s provozovateli budovalo v ulicích parkovací boxy a aplikace provozovatelů sdílelo v městské aplikaci. Zároveň jsme s provozovateli pravidelně komunikovali, snažili se jejich služby zlepšovat a po každé sezóně provoz kol a koloběžek vyhodnocovat.  A teď bychom o tu službu, která tohle všechno využívá, měli přijít. Což je rozhodně škoda. Takže co teď?

Shrňme si, jaká jsou pro a proti. Argument proti podpoře sdílených kol zní, že je tato služba přímou konkurencí městské hromadné dopravy, a navíc ji využívají spíše mimo-olomoučtí uživatelé, druhý argument proti je ten, že podpora není systémová, protože se přes všechnu ušlechtilost myšlenky stále jedná o soukromý byznys. Argumenty pro jsou důležitost podpory alternativních způsobů dopravy, je to cesta, jak ulevit provozu na silnicích i kapacitám parkovacích míst, když více lidí sedne na kolo než za volant, jízda na kole je zdravá a podporuje se tak pohyb.

Když jsem na začátku zmínil, že si město musí stanovit základní strategii a cíle, pak je určitě na místě uvažovat třeba o modelu, kdy sdílená cyklistická doprava virtuálně rozšiřuje síť městské hromadné dopravy. Zjednodušeně řečeno, když si cestující na konečné zastávce tramvajové trati půjčí kolo, aby odsud dojel, kam potřebuje, může mu město náklady na tuto jízdu uhradit, jelikož se vlastně jedná o součást jízdného za MHD. Takové různé modely propojení jízdného v MHD a půjčovného za sdílené kolo některá větší města už v praxi aplikují.

Pak je tu radikálně odlišný model. V Pardubicích zvažují provoz sdílených kol ve vlastní režii. Prý se o tomtéž kroku uvažuje i u nás v Olomouci. Nevím, tato varianta mi připadá poněkud divoká, v takovém případě by na sebe příslušná městská organizace brala i veškerou péči o kola, jejich technický stav i o jejich úklid v ulicích. Ale třeba se mýlím a v praxi se ukáže, že i tohle je přijatelné řešení.

Zkusme tedy téma provozování sdílených kol a udržitelné městské mobility nějak uzavřít. V Olomouci dlouhodobě a systematicky za nemalých výdajů budujeme podmínky pro cyklistickou dopravu i pro sdílená kola. Ta jsou trendy a velká města by určitě měla tuto variantu dopravy nabízet. My jsme se dnes ocitli v nekomfortní situaci, protože jsme pod tlakem ostatních měst, která na ni z rozpočtů přispívají. Stále se ale domnívám, že ještě nebyly vyčerpány všechny vyjednávací možnosti a věřím, že není nezbytně nutné, aby musel provoz sdílených kol tak, jak jsme jej znali, v Olomouci končit. Cesta k nějakému přijatelnému řešení se prostě musí dál hledat.

vyšlo: Hanácký Večerník

Matouš Pelikán