V minulém čísle Hanáckého Večerníku jsem odpovídal na anketní otázku, jestli jsem pro, aby se město stalo vlastníkem objektu tržnice.

Je to složité. Budova tržnice je na ostudu. Bez debat. Žádný ze soukromých vlastníků s ní nedokázal na posledních 30 let provést nic smysluplného. Tržní hospodářství se zkrátka zrovna na olomoucké tržnici jaksi zaseklo.

Na druhé straně, samotná budova je součástí daleko většího území, kde hraje prim město. A to samo neví, co úplně chce. Veškerá jednání o vzájemně výhodném „sousedství“ tak vždycky na něčem ztroskotala.

Nabízený odkup zchátralé tržnice se tedy může jevit jako dobrý nápad. „Pořízení strategického majetku do rukou města,“ určitě se s tímhle argumentem ještě hojně setkáme. Jenže podobně „strategické ad-hoc nákupy“ (přírodověda v Hejčíně, Turnhalle na Hynaisové nebo ještě před nedávnem zvažovaná Hanácká kasárna) vedou spíš k obezřetnosti.

Ani jeden nedopadl. Jedna věc je totiž ruinu (třeba i výhodně) koupit a druhá mít prostředky na její rekonstrukci. A přetavení v nějaký udržitelný projekt, který by nebyl jenom dalším polykačem peněz.

Pokud vlastník nabízí městu budovu „za korunu“, pojďme do toho a další plány si ujasňujme za pochodu. Ale částka přes 50 milionů, o které se šušká? To se zdá být jako z jiného světa. I když, možná že jenom na první pohled.

Je pravda, že ještě před rokem rozjela radniční koalice slučování Moravského divadla s filharmonií. Hlavní tehdy uváděný argument byla roční úspora (pouhých) 7 milionů korun. V říjnu zase vycukali radní Olomoučany veřejnými úvahami o zrušení tramvajové trati do Pavloviček. Z důvodu finanční náročnosti oprav. Kupovat (a opravovat, provozovat) do toho ještě tržnici? Leda zázrakem.

Jenomže, tohle je historie… Od té doby jsme svědky dokonalého mentálního obratu. Město kupuje Namiro (400 mil.), poštu na Ladové (200 mil.) a připravuje rekonstrukci Palackého, Litovelské a tř. Míru s pěší zónou za bezmála 900 mil. Staví malou halu a možná bude rekonstruovat i zimní stadion.

Ruku na srdce. V tomto kontextu je nějakých usmolených 50 mega za tržnici pár drobných, koupil bych to i s přilehlými rybníky…

PS: Šílenství Žofiino je tedy jediným tragickým tónem v celém tak rozmarném příběhu.

vyšlo: Hanácký Večerník

Jan Holpuch